Táňa Kuva, Kristína Tomanová | text vyšiel v magazíne Koncept 1/2022
Skici reflektují vývoj jednoho zadání, o kterém přemýšlím téměř rok. Jde o návrh lázeňského komplexu v Adršpachu. Zhruba před šesti týdny jsem místo navštívil a strávil jsem tam den. Ani po návštěvě jsem nedokázal nic nakreslit.
Teprve 6. července jsem vzal tužku do ruky, asi na minutu jsem zavřel oči a zkusil jsem udělat záznam všeho, co mi dosud rotovalo v hlavě. Pak jsem kresbu naskenoval, zvětšil na formát A4 a uložil (1).
Vrátil jsem se k ní 22. července, přeložil jsem přes ní skicovací papír a intuitivní tvary jsem se pokusil geometrizovat a racionalizovat, udělal jsem soutisk (2). Poté jsem se pokusil vyjádřit prostorovou stratifikaci a znovu udělal výtisk (3). Vzniklý obrázek jsem si dlouho prohlížel.
Některé čáry ani po trojitém kopírování nezmizely. Rozhodl jsem se je zvýraznit a přisoudit jim smysl. Vznikl obrázek (4). Myslím, že jsem se se zadáním popral natolik, že to může znamenat počátek další práce, ale klidně i její konec. To rozhodne diskuze s investorem na základě těchto abstraktních skic.
Čo pre vás znamená skica ako výrazový prostriedok?
Skica je pro mě součást řeči. Položená otázka, hledání odpovědi, korektura, dialog, zpochybnění… Moje skici málokdy směřují ke konkrétnímu zobrazení. Prvotní skica je záchytem něčeho, na co intenzivně myslím, co prozatím nemá formu, co se objevuje spíše jako chvění, jako senzitivní záznam, vibrace, graf, organigram…
Používate skicu skôr ako prezentačný prostriedok alebo pre vlastné overenie konceptu, či potešenie oka?
Skicu používám hlavně k ilustraci myšlenky, k předání energie… když slova nestačí… je letmá, často končí v koši.
Radšej čiernobiela skica perom alebo farebné výtvarné dielo? Rukou alebo na tablete?
Skicu většinou dělám impulzivně. Co je po ruce, tím je udělána. Na svém pracovním stole mám mnoho nástrojů. Některé myšlenky nelze zachytit tvrdou tužkou, jiné zase tlustou pastelkou. Když se všechno vzácně sejde dohromady, je skica hotová v mžiku.
Fotogaléria
